Články

 V tomto článku se pokusím popsat problematiku bazénových čerpadel. Doufám, že Vám tento článek pomůže při výběru vhodného bazénového čerpadla pro Váš bazén.

Při výběru vhodného bazénového čerpadla jsou důležité tyto parametry:

Maximální průtok čerpadla – udává se v m³/h a vyjadřuje maximální průtok vody čerpadlem při nulové výšce a nulovém odporu = samotné nezapojené čerpadlo. To znamená, že takového průtoku v bazénu nikdy nemůžete dosáhnout. Někteří prodejci uvádějí pouze maximální průtok čerpadla, ale výkon čerpadla záměrně neuvádějí.

Výkon čerpadla – jeden z nejdůležitějších ukazatelů.  Udává, jaké množství vody (v m³/h) čerpadlo přečerpá v dané výšce, většinou se udává ve výšce 8-10 metrů.

Maximální výtlačná výška – je výška, kam je schopné čerpadlo vyčerpat vodu. Čím výše čerpadlo čerpá vodu, tím nižší je průtok. Proto je v maximální výšce průtok téměř nulový.

Příkon – udává elektrický příkon v kW

Připojeníčerpadla – bazénová čerpadla pro privátní bazény mají většinou tyto typy připojení:

d32 mm a d38 mm pro napojení na bazénové hadice nebo d50 mm a d63 mm pro nalepení na PVC potrubí. U čerpadel o nižším výkonu je připojení na bazénové hadice o průměru d32 a d38 mm. U výkonnějších čerpadel je připojení na PVC potrubí d50 a d63 mm.

Napětí – napětí el.sítě, 230 V nebo 400 V

Maximální teplota vody – udává maximální teplotu čerpané vody, které může čerpadlo čerpat, tak aby nedošlo k poškození čerpadla.

Jak výkonné čerpadlo zvolit?

Odpovídající výkon čerpadla pro bazén se počítá následovně. Objem v m³ venkovního nezastřešeného bazénu se vydělí číslem 3 a výsledek se rovná výkonu v m³ čerpadla pro bazén. Objem v m³ zastřešeného nebo vnitřního bazénu se vydělí číslem 4 a výsledek se rovná výkonu v m³ odpovídajícího čerpadla pro bazén.

Příklad: venkovní nezastřešený bazén 30 m³ a pro něj odpovídající čerpadlo o výkonu 10 m³/h.

Samozřejmě čerpadlo může mít i slabší výkon, ale je potřeba počítat s tím, že čerpadlo musí běžet delší dobu. Pokud ale nastane nějaký problém s kvalitou vody, nebo už voda např. zezelenala, tak je lepší pokud máte výkonnější čerpadlo.

Kolik opravdu čerpadlem přečerpáte vody?

Obecně platí, že čerpadlem přefiltrujete zhruba takové množství vody v m³/h, které odpovídá výkonu čerpadla v m³/h. Může to být ale jak více, tak i mnohem měně. Záleží na velkém množství faktorů, které ovlivní výsledné množství přefiltrované vody. Patří mezi ně zejména tyto – množství, zrnitost a znečištění písku, jak vysoko čerpadlo čerpá vodu, průměr, tvar a délka potrubí, počet ventilů a zapojených zařízení ve filtračním okruhu, jako jsou solární panely, tepelné výměníky, solonizační jednotky apod.

Uvedu jeden případ. Jeden náš zákazník měl neustále problém s kvalitou bazénové vody. Následně se zjistilo, že filtrace s čerpadlem je umístěna asi 15 metrů od bazénu a místo PVC potrubí byly použity bazénové vroubkované hadice d 32 mm. Na celý filtrační okruh byly ještě zapojeny bez odbočky 3 velké solární panely umístěné na střeše ve výšce asi 4 metry. Bazén měl 30m³ a čerpadlo výkon 5m³/h.  S takovým zapojením čisté vody v bazénu určitě nedocílíte.

Co bazénovému čerpadlu škodí

Zatopení vodou – většina bazénových čerpadel není určena pro použití pod vodou. Pokud dojde k zatopení motorové části čerpadla, může to znamenat jeho nenávratné poškození. Zvláště u slané vody je poškození vážné a nelze takové čerpadlo reklamovat.

Čerpání bez vody – konstrukce bazénových čerpadel je provedena tak, že některé jejich části musí být chlazené proudící vodou. Pokud je čerpadlo v chodu bez vody, určité části čerpadla se přehřejí, zdeformují se teplem a může dojít k netěsnosti mezi čerpadlovou částí a motorem. V takovém případě dochází ve většině případů ke ztrátě záruky na výrobek a neuznání reklamace.

Bc. Pavel Klimša

www.bazenyeshop.cz © 2014 všechna práva vyhrazena

V jednom z mých předešlých článků jsem se pokusil vysvětlit, jaký vliv má pH na účinnost desinfekce bazénové vody chlorem. Víme, že čím nižší je pH, tím vyšší je účinnost chloru a tím víc vzrůstá hodnota oxidačně redukčního potenciálu. Proto je dobré vědět, čím lze nejlépe ovlivnit změny pH ve vodě.

Někteří provozovatelé bazénů ve své praxi narazili na problém s úpravou pH. Buď pH takřka samovolně klesá, a to zejména při desinfekci pomocí plynného chloru, nebo naopak do vody můžete lít nepředstavitelné množství přípravku na snížení pH, ale to klesne jen minimálně. Čím jsou tyto problémy způsobeny? Odpověď je relativně jednoduchá: příliš nízká nebo příliš vysoká celková alkalita.

Všichni, kdo mají co do činění s úpravou bazénové vody, často kladou svým dodavatelům bazénové chemie otázku, o kolik se zvýší nebo sníží pH po přidání 1 kg příslušného přípravku. Potřebný výpočet je velice obtížný. Nejlépe se na takovou otázku získá odpověď prostým vyzkoušením dávky přípravku v menším měřítku. Není to sice metoda vědecká, za to je nejjednodušší, nejrychlejší a nejpřesnější. Jednoduše nalijete do kbelíku 10 litrů vody z bazénu a změříte pH, následně přidáte např. 1 ml přípravku na jeho snížení. Po řádném zamíchání znovu změříte pH a zjistíte, o kolik se snížilo. Pak již jednoduchým přepočtem převedete dávku na celý objem bazénu.

To, že nelze jednoduše spočítat, o kolik se pH změní, způsobuje právě hodnota celkové alkality. Je-li tato hodnota příliš vysoká, bývá také příliš vysoké pH, a navíc vykazuje vysokou míru stability - má tzv. vysoké pufrační schopnosti. Je-li celková alkalita (CA) příliš nízká, pH není stabilní a má velmi velké a časté výkyvy.

CA je dána zejména tzv. uhličitanovou rovnováhou. Ve vodě se přirozeně vyskytují uhličitanové anionty (CO₃^2-), hydrogenuhličitanové anionty (HCO₃^-) a kyselina uhličitá (H₂CO₃). Mezi jednotlivými anionty i kyselinou uhličitou existuje rovnováha. Látka, která je kyselá, dokáže ze své molekuly odštěpit vodík. Takový odštěpený vodík (H⁺) je právě nositelem kyselosti. Naopak látka zásaditá, zvyšující pH, je schopna uvolněný vodíkový kationt přijmout a tím pH zvýšit. Kyselina uhličitá (H₂CO₃) je sice kyselina slabá, ale je schopna odštěpit postupně dva vodíkové kationty. Uhličitanový aniont (CO₃^2-) naopak dokáže dva vodíkové kationty přijmout. Nejzajímavější ale je hydrogenuhličitanový aniont, ten totiž dokáže jeden vodík odštěpit (v takovém případě se chová jako kyselina), ale také může jeden vodík přijmout (chová se jako zásada). Hydrogenuhličitanový aniont tedy dokáže neutralizovat jak přídavek kyseliny, tak přídavek zásady, vlivem čehož nedojde k žádné změně pH. Uhličitanovou rovnováhu vyjadřuje následující rovnice:

H₂CO₃ ? HCO₃^- ? CO₃^2-

Příliš vysoká celková alkalita je tedy dána vysokým obsahem hydrogenuhličitanových aniontů. Voda s vysokou CA má velkou neutralizační kapacitu a je velmi nesnadné změnit její pH. Nejdřív je nutné spotřebovat, zneutralizovat, ve vodě přítomné hydrogenuhličitanové anionty a teprve poté se začne pH měnit. Voda s vysokou CA mívá většinou také vysoké pH, a to se nedaří snížit. V takovém případě silně roste spotřeba kyseliny, ale také desinfekce, neboť jak již bylo zmíněno, při vyšším pH významně klesá účinnost chloru.

Příliš nízká celková alkalita znamená, že ve vodě je málo hydrogenuhličitanových iontů. Pak stačí i velmi malá dávka patřičného přípravku na velmi prudké snížení nebo zvýšení pH. V takové vodě se například velmi výrazně sníží pH (i na hodnoty kolem 4,00) pouhým dávkováním plynného chloru a přidávání přípravku na zvýšení pH ho nestačí zvyšovat. I voda se správnou celkovou alkalitou se může při dávkování plynného chloru změnit na z hlediska úpravy pH nestabilní, protože přidávaný chlor "spotřebovává" hydrogenuhličitanové anionty. Většinou však k tomu nedojde, protože dopouštěcí voda přináší nové a toto negativní působení chlorace je eliminováno.

Při své praxi jsem se setkal s oběma případy. Vysokou celkovou alkalitu většinou mívá voda ve venkovních koupalištích, která používají jako zdroj vody studnu nebo vrt. Nízkou celkovou alkalitu většinou mívá voda z povrchového zdroje.

V našich podmínkách se optimální hodnota celkové alkality pohybuje mezi 80 až 120 mg/l ve formě CaCO₃ (uhličitanu vápenatého). Na změření celkové alkality existují testery, ale pro její přesné změření lze lépe použít dokonalejších fotometrů.

Nyní přejděme k tomu, jak celkovou alkalitu změnit. Pokud potřebujeme CA zvýšit, je nutné do vody vpravit hydrogenuhličitanové ionty, přidáním přípravku pH Plus se zvýší celková alkalita, ale příliš se nezvýší pH. Snížení je ale poněkud složitější. CA lze snížit pouze tak, že hydrogenuhličitanové a uhličitanové anionty se dostatečným snížením hodnoty pH převedou až na kyselinu uhličitou, a ta se dále rozloží na oxid uhličitý (CO₂), který z vody vyprchá. Takového snížení pH ale nelze dosáhnout standardním dávkováním přípravků na snížení pH, protože pH je nutné snížit až na hodnoty kolem 4,00. V takových případech je nejlépe použít Stabilizátor tvrdosti

Převzatý text

HOUŽVIČKA, Jiří. Celková alkalita a její význam pro upravitelnost bazénové vody. TZBinfo [online]. 2007. [cit. 2010-5-15]

Dostupné z: https://voda.tzb-info.cz/…ody

Tvrdost vody není úplně jasný pojem – rozumí se jím buď obsah Ca2+, Mg2+, Ba2+ a Sr2+ (případně i dalších dvou- a vícemocných kationtů), nebo častěji jen množství rozpuštěného vápníku a hořčíku, tj. součet Ca2+ a Mg2+. Ve většině vod také tyto prvky naprosto dominují, takže ostatní můžeme zanedbat a na definici až tak nezáleží. Na tvrdosti vody se podílí větší měrou vápník (poměr Ca:Mg je ve většině přirozených vod 2:1 až 4:1).

Do vody se vápník a hořčík dostávají rozpouštěním některých minerálů, nejčastěji vápence (CaCO3), dolomitu (CaCO3.MgCO3), magnezitu, sádrovce a mnoha dalších. Tyto minerály jsou ve vodě prakticky nerozpustné, rozpouští je však kyselina uhličitá, která vzniká ve vodě reakcí s CO2.

Většina tvrdosti je v přirozených vodách způsobena uhličitany, v menší míře sírany, příp. dalšími látkami – důležité ale je, že pojem „tvrdost“ se týká právě jen kationtů, bez ohledu na to, z jaké sloučeniny pocházejí.

Podle množství CO2, které závisí na pH, na teplotě a tlaku nebo na vnějším zdroji, dochází buď k rozpouštění vápníku, nebo k jeho zpětnému vysrážení.

Význam
V přírodě najdeme vodu jak velmi měkkou, tak velmi tvrdou – vše záleží na tom, s jakými minerály přišla voda do styku. Vodovodní voda bývá jen zřídka velmi měkká, spíše je středně až velmi tvrdá. Čím více je bazénová voda tvrdší, tím více se usazuje vodní kámen na stěnách bazénů. Pro bazén je optimální udržovat tvrdost vody na hodnotě maximálně středně tvrdá. Je důležité si uvědomit, že při odpařování vody z bazénu se voda stává tvrdší.

Měření
Měření tvrdosti provedeme běžnými testry (občas označované jako testy „celkové tvrdosti“ nebo „GH testy). K vodě přidáme podle pokynů určité množství činidel a pak přidáváme roztok po kapkách, které počítáme až do změny zbarvení. Přesnost testů je obvykle 0,5 dGH, což pro běžné účely stačí, pro přípravu velmi měkké třecí vody ale potřebujeme přesnější metody.

Výsledek (v německých stupních a v ppm CaCO3) interpretujeme takto:

0–4 dGH / 0–70 ppm ...velmi měkká voda
4–8 dGH / 70–140 ppm ...měkká voda
8–12 dGH / 140–210 ppm ...středně tvrdá (polotvrdá) voda
12–18 dGH / 210–320 ppm ...tvrdá voda
18–30 dGH / 320–530 ppm ...velmi tvrdá voda

Tvrdost vody se podle současných norem vyjadřuje jako suma vápníku a hořčíku v mmol/l.

• Tvrdost vody do 0,7 mmol/l - měkká voda
• Tvrdost vody nad 3,75 mmol/l - tvrdá voda

V technické praxi se hojně používá stupeň německý (ºdH). Pro vzájemný přepočet platí, že 1 mmol/l = 5,6077 ºdH a 1 ºdH = 0,178326 mmol/l.

Řešení problémů s tvrdou vodou.

Při vyšší tvrdosti vody je vhodné použít přípravek stabilizátor tvrdosti, který je vhodný i na menší množství usazenin na stěnách. Nejvhodnější je použít tento přípravek na začátku sezóny. Po napuštění vody a úpravy jejího pH se aplikuje tento přípravek dle přiloženého návodu. Je dobré ho použít ještě před začátkem chlorování bazénové vody!

Pokud chcete řešit problém s tvrdou vodou komplexně v celé domácnosti (bazén, pračka, myčka, varná konvice), tak nejlepších řešením je instalace domácího změkčovače.

www.bazenyeshop.cz © 2008 všechna práva vyhrazena

Volný chlor, který ve vodě měříme, se vyskytuje v několika formách: rozpuštěný plynný chlor, kyselina chlorná a chlornanový aniont. Mezi těmito třemi formami se v závislosti na pH vody vytvoří určitá rovnováha. Při velmi nízkém pH (pod 4) se vedle kyseliny chlorné a chlornanového aniontu vyskytuje právě i rozpuštěný plynný chlor (byť ve velmi malém množství). Se vzrůstajícím pH se plynný chlor přeměňuje na kyselinu chlornou a ta zase na chlornanový aniont. Při pH = 4 je ve vodě prakticky přítomná pouze kyselina chlorná, už se v ní nevyskytuje rozpuštěný chlor a ještě se nezačal uvolňovat chlornanový aniont. Při pH = 5 je kyseliny chlorné 99,7 % zbytek do sta procent je ve formě chlornanového aniontu. Při pH = 6 je kyseliny chlorné 96,8 %, při pH = 7 je jí 75,2 % a při pH = 8 už jen 23,2 %.

Tyto tři formy aktivního chloru mají velmi rozdílné desinfekční účinky. Nejsilnější je účinek rozpuštěného chloru jako takového, ale ten se při běžně používaném pH v bazénové vodě vyskytovat nemůže. Další v pořadí dle desinfekční účinnosti je kyselina chlorná a teprve daleko za ní je chlornanový aniont. Podle druhu mikroorganismů, na které bychom nechali pro porovnání působit kyselinu chlornou a chlornanový aniont je rozdíl v účinnosti přímo astronomický. Efektivita usmrcení naprosto běžně se vyskytující bakterie Escherichia coli je při použití kyseliny chlorné 80x vyšší než při použití chlornanového aniontu! Pro jiné v bazénech nesledované mikroorganismy je tento rozdíl v účinnosti ještě daleko vyšší, například E. hystolytica je kyselinou chlornou usmrcena 300 krát účinněji!!!

Hodnota pH bazénové vody ovlivňuje účinnost chloru ještě jedním způsobem. Při pH blížícímu se osmi a více se začíná daleko rychleji tvořit chlor vázaný! To je také důvod proč při vyšším pH je voda daleko dráždivější a více zapáchá po chloru. Vázaný chlor také vykazuje jisté desinfekční účinky, ale ty jsou ještě nižší než u chlornanového aniontu.

Všichni dobře víme, že chlor se do vody může přidávat několika způsoby - chlorové tablety, chlornan sodný (samozřejmě existují i další možnosti, např. elektrolýza slané vody).

Druhý způsob je založen na dávkování roztoku (většinou koncentrovaného) chlornanu sodného. V konečném důsledku dochází ve vodě ke stejnému desinfekčnímu účinku. Významný rozdíl mezi těmito dvěma způsoby je samozřejmě v množství potřebné chemikálie pro dosažení stejného účinku (chlornan sodný obsahuje cca. 10 % chloru) a ve způsobu ovlivňování pH, aplikace chlornanu pH zvyšuje.

Pakliže do vody vpravíme chlornan nastává trochu jiná reakce, jejímž jedním koncovým produktem je však také kyselina chlorná:

NaClO + H₂O = HClO + NaOH

Jak bylo popsáno výše, vzniklá kyselina chlorná se v závislosti na pH vody takzvaně disociuje a uvolňuje ze své molekuly chlornanový aniont. Takže při pH, které se v bazénové vodě při její úpravě běžně udržuje, se aktivní chlór vyskytuje ve formě kyseliny chlorné a chlornanového aniontu.

Vzhledem k tomu, jak jsme si už vysvětlili na začátku tohoto článku, že má kyselina chlorná daleko silnější desinfekční účinek, je velmi vhodné udržovat pH vody takové, aby co nejvíce aktivního chloru bylo ve formě právě kyseliny chlorné. Doporučuji proto udržovat pH spíše v dolní polovině rozmezí daného vyhláškou č. 135/2004 Sb., a to konkrétně mezi 6,5 - 7,0.

Převzatý text

HOUŽVIČKA, Jiří. Účinnost chloru ve vodě v závislosti na pH. TZBinfo [online]. 2007. [cit. 2010-5-15]

Dostupné z: https://voda.tzb-info.cz/bazeny/3920-ucinnost-chloru-ve-vode-v-zavislosti-na-ph

Nejdůležitější zásady při údržbě bazénu a používání bazénové chemie
 

1. Bazénová chemie se musí používat pravidelně po celou sezónu, od napuštění bazénu, až do ukončení sezóny. Mezi nejčastější chyby patří to, že někteří uživatelé bazény z důvodu úspory, používají bazénovou chemii jen pokud se v bazénu koupou, nebo až začne být bazénová voda nekvalitní. Spotřeba bazénové chemie je celkově daleko vyšší, než při pravidelném dávkování.

2. Aby bazénová chemie správně fungovala, je nutné udržování správné hodnoty pH. Pokud bude hodnota pH příliš vysoká, může se snížit účinnost bazénové chemie až o 80% a voda v bazénu začne silně zapáchat po chloru. Při příliš nízké hodnotě pH může docházet k poškozování některých částí bazénového vybavení, zejména kovových částí (spoje, filtrace, schůdky). podrobně

3. Pokud je voda v bazénu příliš tvrdá, je nutné použít stabilizátor tvrdosti. Extrémně tvrdá voda (většinou studniční) s vysokou alkalitou se musí upravit. Viz bazény a alkalita

4. Pravidelně zapínejte bazénovou filtraci, i když je voda čistá a bazén nepoužíváte.

5. Pokud je to technicky možné, nepoužívejte plovákový dávkovač bazénové chemie, ale pokládejte tablety na sítko do skimmeru. Z plovákového dávkovače se značná část chloru vypaří.

6. Pokud je bazén hodně využíván, voda v bazénu je velmi teplá, spotřeba bazénové chemie je až dvojnásobná oproti přiloženému návodu.

7. Bazény pravidelně vysávejte bazén, nečistoty na dně bazénů se rozkládají a kazí vodu.

8. Nikdy se současně nesmí používat kyslíková bazénová chemie a chlorová bazénová chemie.

9. Pokud je na stěnách bazénu usazený vodní kámen, nikdy ho neodstraňujte mechanicky, protože můžete protrhnout bazénovou folii (a tím bazén nenávratně poškodit), u bazénů z PP porušíte a zdrsníte povrch. Bazén bude nutné vyčistit od vodního kamene speciálními prostředky.

10. Pokud voda v bazénu zezelenala, je nutné upravit pH vody, zvýšit koncentraci chloru oproti běžnému dávkování 2-3x. Bazénová filtrace musí být zapnutá 24 hodin a každé 2 dny provést proplach filtračního písku.

11. Pokud Vám bazénový tester ukazuje, že voda v bazénu má správnou koncentraci chloru, neznamená to ještě, že je v bazénu opravdu chlor. Viz testery

12. Pečlivě čtěte návody u bazénové chemie, dbejte na správné dávkování, (např. nevhodně vysoká dávka vločkovače může způsobit zakalení bazénu). viz úprava bazénové vody(při výskytu zákalu)

13. Jednotlivé přípravky bazénové chemie jako vločkovač, odstraňovač řas, jsou mnohonásobně účinnější, než když jsou obsaženy v KOMBI tabletách a 5 v 1 tabletách. Na druhou stranu KOMBI tablety vykazují vyšší komfort při dávkování.